Jsem prý ženský pohlavní orgán?

30. dubna 2018 v 0:40 | Johana
První máj lásky čas.
Dnes mi můj manžel na romantické procházce, u stolu v kavárně sdělil ničehonic, že se "tvářím jako" píča" a vypadám jako pí...a".
Říkal mi to opakovaně celé odpoledne, protože měl jeden ze svých záchvatů zla- tzv. běsy.
Proč se mi tentokrát tak dotklo, když jsem na jeho vulgarismy a jiné věci zvyklá až osmnáct let?
Zvyknout se na to nedá. Ale i kdyby to bylo cokoli jiného - i facka- nebude to tak zraňující, protože se snažím už osmnáct let svému manželovi líbit. Mám to asi z mládí, kdy jsem získala vždy víc jako hezká než jako sebe si vážící.
Můj manžel byl pro mě princ. Sama ho z něj nelogicky udělala. A často mi mi říkal , že mi to sluší, koupil mi čas od času spontánní pozornost ( kabelku, čokoládu, noční košilku), viděla jsem, že mě má rád a že se mu líbím. Postupně to ustávalo, aniž jsem si toho všimla. Ze vztahu bylo přátelství s přátelským objetím 2 x denně. Žádné něžné dotyky, pohlazení,žádné pozornosti,žádné. Varovný signál? Možná..
Až dubnová perda mezi oči mi trochu rozsvítila v kebuli,
" Ty jo Johy, vždyť on na tebe úplně kašle jako na ženu, proč tě to tak překvapuje?" Prostě jsi pro něj hezká asi jako "píča", i když muži ji většinou mají rádi, takže proč je to vlastně nadávka? Nebyl to řeba kompliment? Něco na způsob pohádkové odpovědi " tatínku mám tě ráda jako sůl", za který Maruška také nesklidila ovace? Ale můj bývalý muž "píči "rád nemá, nic mu neříkají a používá ono slůvko pouze jako hanlivé. Kdekdo je p...a. Hlavně ty, které se mu nelíbí, v práci má Andulky a Monči a Simči a Vendulky. Jen ty ,co nemá rád nazývá tím kouzelným slůvkem. Jako pravý muž.

Takže jsem tedy v kategorii pí..a.

Jsem tedy "pí..a" , vypadám tak a tím to končí i pro mě.
Čumím jako "píča", chovám se jako píča", to všechno už znám. Staré běsy se jen stupňují.
Odpoledne krásného nedělního dne končí a já jedu domů autem ješt před chvíli svého muže, které mi tam jako trest zanechal a utekl s běsy uvnitř pryč jako malé vzteklé dítě.
Nevím kudy, takže to beru cestou, kterou znám a to jk Andělu a po kolejích u Anděla jako tramvaj, takže stojím s autem u refýže skříplá mezi tramvajemi, lidé nechápou, co to přijelo na zastávku a já se modlím, aby tramvaj neudělala s maželova auta harmoniku.
Odbočím už mezi auta a policejní majáček mě celkem potěší. Uf. Někdo mi poradí. Mladý hezký policajt mi přijde milý a galatní ( proti manželovi vyloženě vzor gentlmama). Chápe, že neumím vyjet z centra, chápe že nemám ani řidičák v kabelce, chápe, že jde o důsledek hádky a můj boj o přežití mezi tramvajemi. Dává mi nejnižší možnou pokutu a ukazuje cestu. Nenadává mi nepoučuje, cítím něco jako pororumění a neříká, že jsem "p--a", jak milé od muže!

Lodičky na Vltavě, krásný den, dvojice všech věků vedoucí se za ruku a sedící na lavičkách v klidu a pohodě. Vybrali si toho pravého partnera? Nebude jim nadávat a ponižovat? Moc bych jim to přála.
Nový život už asi nestihnu, i když bych se mu nebránila, ale budu o něco víc chápat klientky, které řádného muže nechtějí. Nebo s ním nechtějí žít. Dělají dobře. Muži už nejsou naši ochránci a princové, i když to v nich díky archtetypálnímu nastavení pořád bláhově hledáme. V buranech i hogo fogo týpcích.
Hledáme je jako své duše, hledáme je, i když nám milionkrát ublížili a ublíží. Něco je v nás špatně. Dlouho se trhá pavučina vztahu, ale jednou se urve úplně. Třeba v krásný jarní den na Žofíně, kdy váš muž přestane být pro vás mužem. Spadnou vám klapky a místo muže v blýskavé zbroji se šmrncem podnikatele ve vašem vědomí,uvidíte zoufalého mužíčka s běsy, hulváta a starého ne příliš úspěšného muže, který sám život tak tak zvládá. Nraduje se, neumí prožívat.
Proto jste "píča", proto tomu i věří...,aby sám unikal vlastní bezvýznamnosti. Běsy a děsy v sobě.
Kolik takových příběhů neděle dubnového dne viděla?
 

Kam dál

Reklama