NEDESIGNOVĚ. ZMIZEL MI KLIENT.

25. dubna 2018 v 19:55 | Johana Kroupová
Moc ráda jsem se jednoho dne vykašlala na všechnu světskou marnost a marnivost obou pohlaví , na korektnost a designový svět všeho. A začala jsem úplně jinak..Čistě. Bez nutnosti designovat sebe a své okolí-jen s kočkami, rodinou a oprýskanou lodí - jedno, jestli u moře nebo u jezera - s novou svobodou uvnitř a s podobnými lidmi,kteří také utekli "před tím vším pozlátkem". Večer si děláme oheň ( jako v létě na zahradě v Praze,kde bylo hned za plotem pole a potom něm nastavěli domy-designové, drahé, rodinné) v ne designovém krbu a hrajeme na ne designovou kytaru.. Tady možná ještě existuje život nevystíhovaných a ne designových lidí. Tady jo. Vyhazuji Pandory ze svého shopu a vyrábím si vlastní výstřední šperky a žiju.
Často se objeví i nějaký Čech na psychoterapii. I ta je tady jiná, klidnější. Čas se pomalu a lehce odvíjí a cítím, že má smysl. Jinak než dřív.
Tobias si kreslí a maluje a hned ráno si tahá malířský stojan k moři a maluje ho stokrát jinak jako Klimt jezero Atersee...jo a našel si konečně holku a bydlíme všichni ve velkém strarém domě s atmosférou.. ., kde to vrže a praská..Večer sedávám na oprýskané dřevěné verandě a v létě hledám souhvězdí.. Tady jsou hvězdy mnohem blíž. Padají na hlavu a svítí bez oranžových kruhů světelného smogu.. noci jsou jako skrýše pokladů, vychutnávám si je a občas udělám i noční šperk..Bydlíme tu všichni - v domě, kde je cítit klid už při ranním nadechnutí -jako by říkal stůj, nespěchej, nic ti neuteče, hezky si sedni a poslouchej zvuky od jezera/rybníku/ moře.. Už nejsi v Praze.. můžeš jít jen tak obyčejně k jezeru/rybníku/moři a vůbec se na to nechystat,nemalovat -nedisagnovat..
První tempa studené vody tě probudí víc než ranní stres odchodů a odjezdů v přeplněné metropoli a věčné čekání na klienty v psychomístnosti( psychoterapeutické).
Klienti přicházejí do toho starého domu a vůbec se jim nechce odejít.. Do jejich mozků se zažírá touha. Odejít a už se nevrátit..
Zpátky do Prahy ani do jiných měst...Můžou zůstat u nás v hostinských pokojích , máme jich tu dost.. a ráno s námi posnídat... krásná terapie.. a vůbec ne drahá jako u life koučů. Ale i tak se někdy něco zvrtne.
Ten den přišel úplně nový klient. Kdosi ho snad doporučil, prostě přišel ve značkovém oblečení, celý designový. Nikdo neví, co vlastně potřeboval. Cestou do psychoterapeutického zahradního koutu, kde i večer bylo teplo a vlídno, zmizel.ZMIZEL! Jen trávě po něm zůstalo drahé značkové designové oblečení, zlatý šperk a designové hodinky, Klient jakoby se rozplynul. Zalarmovala jsem rodinu, sousedy a hledali jsme všude. Nikde nikdo..Moře bylo temně modré, obloha obsypaná hvězdami a nikde nepobýhal, neležel ani se netopil nahý člověk. Divné. Zmizel jako v béčkovém hororu.
Někdy se mi zdá,že ho zahlédnu na trhu s ovocem, na ošuntělé rybářské loďce se sítí ryb nebo na pláži u útesu. Nějak cítím,že je to on, že nezmizel.Třeba chtěl také utéct a žít nedesignově.Sám. Na ostrově. Přibývá nás a je to legrační vidět lidi bez designové šlupky. Odhazují je jako neptřebné haraburdí a to je první krok. Ke svobodě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama